Druhá pohádka (nejen) o genderu

V první Pohádce o genderu jsem to bral tak trochu z nadhledu, s humorem. Ale nyní budu již trochu tvrdší, stejně jako celá situace v této oblasti také trochu přitvrdila. Jak řekl jeden moudrý filosof : „Doba se vymkla z kloubů“.

Bůh, všemocný a vševědoucí, si již několik miliard let hověl ve svém pohodlném křesle a podřimoval. Vesmír již dávno stvořil a ten se již podle božího plánu vyvíjel dál a tak Bůh  již neměl co na práci. Hvězdy vznikaly a zanikaly, novy a supernovy explodovaly, černé díry zhltly co mohly, trpaslíků různých barev bylo taky požehnaně a celý vesmír se stále ještě rozpínal. A všechno to obklopovala temná hmota a temná energie, kterou Bůh, všemocný a vševědoucí, stvořil schválně  tak, aby zamotal vědcům na Zemi hlavu.  

Z jeho příjemného podřimování ho ale jednoho dne probudilo jemné a zdvořilé zakašlání. Probudil se a spatřil před sebou několik mladých andělů,  stojících  kousek opodál. Jeden z nich držel v náručí  hodně tlustou knihu.

„Bože“ začal ten s tou knihou,  „promiň, že Tě budíme z Tvého spánku, ale věc, se kterou přicházíme, je na výsost důležitá a nesnese odkladu.“

Bůh, všemocný a vševědoucí, sice již věděl, o čem bude řeč, ale jemným pohybem ruky ho vyzval, aby pokračoval dále.

„ Jak zajisté víš, kniha, či spíše manuál u nebeské brány pro rozdělení duší do nebe, očistce či pekla je starý již několik tisíc let. Ale za tu dobu, obzvláště v poslední době, se na Zemi hodně změnilo a ten manuál je již velmi zastaralý a hlavně není genderově vyrovnaný. Proto několik z nás, mladých andělů,  s pomocí mnoha duší, které teprve nedávno přišly do nebe, vytvořilo manuál nový, moderní a genderově správný. Podívej  se prosím na něj a pak ho dej andělům u nebeské brány, aby již mohli podle něj genderově správně rozdělovat duše do nebe, očistce nebo pekla.“   

Bůh, všemocný a vševědoucí, sice znal obsah tohoto manuálu, nebyl úplně po jeho chuti, nechtěl ale mladým andělům bránit v samostatném uvažování a rozletu.  Převzal si tedy manuál a pokynem ruky mladé anděle propustil. Pokynul nejbližšímu andělovi, aby manuál zanesl k nebeské bráně a řekl tam, aby se od nynějška řídili podle něho. Pak se zase usadil ve svém pohodlném křesle a klidně podřimoval.

Za nějakou dobu (desítky či stovky let?), jej probudily divné zvuky, jaké v nebi ještě nikdy neslyšel. Rozhlédl se tedy po nebi a uviděl skupiny podivných duší, spíše tlupy, si pomyslel, jak se potulují po nebi a stále něco nahlas vykřikují. Zaposlouchal se pečlivěji a slyšel stále to samé: Máme na to nárok, máme na to právo!  Chceme lepší ubytování, chceme lepší jídlo, máme na to právo! Jídlo je moc studené, moc teplé, moc sladké, málo sladké, moc slané, málo slané atd., chceme lepší jídlo, máme na to PRÁVO Stále jen to samé, máme na to právo, máme na to nárok  ale o povinnostech nikde nic. Když pak se rozhlédl pořádně po okolí, uviděl hrozný nepořádek, nikdo nic neuklízel, každý jen házel odpadky na zem (pardon, na oblaka).

Zamyslel se a rozhodl se podívat do pekla. Tam uviděl mnoho pracovitých, pilných a vzdělaných duší, jak usilovně pracují. Jedny řezaly polena, jiné je štípaly na polínka, další zase nosily vodu. Ale řada dalších vymýšlela a realizovala zařízení, která usnadňovala práci v pekle. Udělaly vodovod ke kotlům, aby se nemusela nosit voda v kýblech,  zhotovily štěpkovače na dřevo a   štěpka pak automaticky padala sama do ohnišť, takže nebylo nutno již přikládat ručně. Jiné chytré duše zase zhotovily robota na čištění kotlů, který si i sám vybíral kotle k čištění.

Čerti již nemuseli vůbec nic dělat, tak tam jen seděli a hráli karty a pili pivo, které jim tam zase vařila jedna chytrá duše, která byla dříve sládkem. Nemuseli už ani na zemi chytat hříšníky, protože jim andělé od nebeské brány posílali dolů  duší dost.  

Bůh, všemocný a vševědoucí, z toho byl zaražen a rozhodl se proto podívat se ještě do očistce. Tam také spatřil, jak mnoho vzdělaných a učených duší celé dny čte knihy, romány i knihy odborné, překládají je ze všech možných cizích jazyků a jiní zase píší knihy nové, pořádají přednášky a různé semináře, konference a dokonce tam mají i U4V. Jiní zase knihy tisknou, nádherně vážou a pak je roznášejí po očistci.

Bůh z toho byl velmi zaražen a rozhodl se, že se musí podívat k nebeské bráně, aby na vlastní oči viděl, co způsobuje tento zmatek. Jako neviditelný se postavil k nebeské bráně, hned vedle anděla, který držel v ruce ten nový manuál, který zpracovali mladí andělé.

„ Tak co jsi na zemi dělala?“ zeptal se anděl duše, která právě přišla k nebeské bráně. „Byl jsem spořádaný  občan, manžel i otec. Celý život jsem pracoval, s jednou manželkou vychoval řádně tři děti a žil s ní až do smrti. Děti nám dělaly radost, vystudovaly, měli jsme hromadu vnoučat.“ Anděl zalistoval v tlustém manuálu. „Tak to je kapitola 158, paragraf 63, odstavec 52, písmeno q, patříš do pekla – šup tam.“ A duše byla pryč.

Další duše: „Nemohl(a) jsem se celý život rozhodnout, zdali jsem muž nebo žena. Na škole jsem to dělal(a) tak, že jeden týden jsem chodil na chlapecké záchůdky, druhý jsem zase chodila  na dívčí. Nemohl(a)  jsem pracovat, protože jsem stále jen přemýšlel(a), zdali se mám oženit či vdát. Ani těch 300 druhů sexuální orientace mi nepomohlo abych se zorientoval(a)  a protože jsem nemohl(a) pracovat, žil(a) jsem z těch peněz, které mi dala vrchnost, která to zase vzala těm hloupým lidem, kteří pro peníze pracovali. A nakonec jsem se proto ani neoženil, ani nevdala.“  Anděl zalistoval v tlustém manuálu. „Tak to je kapitola 201, paragraf 16, odstavec 88, písmeno u, vítej v nebi.“

A přišla další duše: „  Ve 14ti letech jsem otěhotněla, ani jsem nevěděla s kým. Dítě jsem dala do děcáku, chtěla jsem chodit na zábavy. Do 20 let jsem pak porodila celkem ještě 4 děti, každé s někým jiným, také jsem dost dobře nevěděla, s kým jsem je měla.  A protože jsem se nějak musela živit, pracovala  jsem na E55, tak také šly do děcáku. Nikdy jsem je pak neviděla. Nakonec jsem pak dostala AIDS, ale nikomu jsem to neřekla a pracovala  jsem dál. A teď jsem tady.“ Anděl opět zalistoval v tlustém manuálu. „Tak to je kapitola 326, paragraf 6, odstavec 8, písmeno n, vítej v nebi.“

A zase přišla další duše: „Celý život jsem vědecky pracoval, stále jsem jen byl v laboratoři nebo  u počítačů.  Získal jsem mnoho patentů a objevil  mnoho vynálezů, které lidem ulehčovaly život. A protože jsem stále jen přemýšlel, bádal a vynalézal, zapomněl jsem se oženit. Ale stejně by  o mne žádná nestála, v laboratoři jsem velmi často i přespával.“ Zajímavý případ, zabručel si anděl a dlouho listoval v tlustém, genderově správném manuálu. „Tak to je asi kapitola 84, paragraf 26, odstavec 14, písmeno ab, půjdeš na 10.000 let do očistce.“

A zase další duše: „Měla jsem s manželem celkem 4 děti, manžel ale brzo umřel na úraz v práci a tak jsem se o ty děti musela starat sama. Abych je uživila, měla jsem 3 zaměstnání, ale o děti jsem se ještě dokázala dobře postarat. Vyrostli z nich řádní občané,  ale nějak jsem to s tou prací přeháněla, abych je uživila, až jsem se udřela. A proto jsem tady.“ Anděl opět zalistoval v tlustém, genedrově správném  manuálu. „Tak to je kapitola 14, paragraf 56,  odstavec 12, písmeno u, půjdeš do pekla.“

Bůh, všemocný a vševědoucí, byl z toho všeho velmi překvapen a řekl si: „ S tím musím přece něco udělat. Počkám ještě na jednu duši a pak se rozmyslím.“

A přišla další duše. „Od malička jsem viděl, jak moji rodiče nepracují, žijí jen z těch peněz, které vrchnost sebere těm hloupým, co pracují a dá je nám. Žilo se nám dobře, ráno jsme dlouho spali, večer zase dlouho do noci seděli u piva a vína a zpívali jsme si, hodně nahlas. Již v 15ti letech jsem se nechal uznat jako stoprocentní invalida a tak jsem také dostával vysoký důchod. Do školy jsem nemusel chodit, jednání na úřadech  za mne dělali jiní hodní lidé, protože jsem neuměl číst ani psát. Ale žilo se mi dobře. Jen jsem se dneska zase hodně opil  a spadl jsem pod tramvaj. A tak jsem tady.“   Anděl opět zalistoval v tlustém generově správném manuálu. „Tak to je kapitola 584, paragraf 2, odstavec 12, písmeno x, vítej v nebi.“

Déle už to Bůh, všemocný a vševědoucí, nemohl snášet. Vrátil se před své pohodlné křeslo a udělal rukou tři malé pohyby, byl přece všemohoucí.

Při prvním pohybu zmizel od brány ten nový, genderově správný manuál a nahradil ho ten původní, sice genderově nesprávný,  ale prověřený tisíci roky milionů lidských životů.

Při druhém pohybu pak zmizela celá Země  a na jejím místě zůstal jen oblak mezihvězdného prachu.

Při třetím pohybu se objevila namísto prachu zase celá Země, stejná jako předtím. Jen na ní byli jen dva lidé – Adam a Eva, oba nazí. Adam si zálibně prohlížel nahé, líbezné tělo Evy a jí to těšilo (neznala ještě hnutí Me too). Pak si graciezně jednou rukou zakryla své půvaby,  ale tak, aby skoro nic nezakryla.

Když viděla, že si jí Adam prohlíží se stále rostoucím zájmem, vztáhla druhou ruku nahoru do koruny stromu, který rostl těsně vedle ní. Při tom pohybu ještě více, jak věděla, zdůraznila rafinovaně své ženské půvaby ( neznala ještě hnutí Me too). Z koruny stromu utrhla jablko a s typicky ženskou rafinovaností ho podala Adamovi.

A Bůh, všemocný a vševědoucí, si jen povzdychl: „To jsem zvědav, jak to zase dopadne“. A vrátil se do svého pohodlného křesla a na  několik dalších milionů let zase usnul.